Modely jsou zhotoveny z plastových prefabrikátů Evergreen a doplněny lepty. V článku je popsán postup výroby a pár základních informací o předlohách modelů včetně odkazů na tovární fotografie. Dají se stáhnout střihy na výrobu dílů modelů ve velikostech H0 a TT. Nechybí odkaz na fotonávod.

Kombinovaná stavba modelu - plast (Evergreen) + kov (lepty) v měřítku 1:87 (H0) a 1:120 (TT)

Předlohou jsou zavřené nákladní vozy s dřevěnou kostrou skříně. Byly vyráběny okolo přelomu století (19. / 20.) a u ČSD byly později označeny řadami Zl, Z a Zd.

Z dílů, které jsou k dispozici se dá sestavit 5 variant (u TT 3 varianty) vozu Zl, dvě varianty vozu Z a vůz Zd. Tyto díly lze také použít pro stavbu modelů podobných vozů sanitních a zavazadlových.

Zl: Starší vozy - zde označeny jako typ A - byly s brzdařskou budkou či se zastřešenou plošinou (Zl 1-88055 až 1-88290) nebo bez brzdy (Zl 1-88502 až 1-88690). Novější vozy - v těchto stavebních návodech typ B - se na první pohled liší šikmými výztuhami od spodku vrat k čelu vozu a bohatším kováním. Byly bez brzdy (Zl 1-89661 až 1-89714) nebo s budkou (Zl 1-89281 až 1-89309). (Typ B s plošinkou by se samozřejmě dal postavit také, ale chybí mi informace, ze by skutečně existoval.) Oba typy s brzdou mají jiný systém brzdoví na spodku vozu a úplně jinou budku (budka typu A má okna i ve dveřích). (Pro TT nejsou vyrobeny leptané díly brzdy a budky typu A)

Z a Zd: Jsou to větší "bratranci" vozu Zl se šikmými výztuhami. Byly bez brzdy (Z 1-51579 až 1-51999 a 1-52500 až 1-52999 a 1-53500 až 53553) nebo s budkou (Z 1-51139 až 1-51499 a 1-52000 až 1-52447 a Zd 2-27408 až 2-27499 a Zd 2-28000 až 2-28069). U ČSD se (podle mých informací) vyskytovaly vozy Zd tohoto typu pouze s brzdařskou budkou. Jejich "bráškové" bez brzdy od KkStB k ČSD nepřešly (proto je tato varianta ve stavebních návodech pominuta).

Sanitní a zavazadlové vozy: Téměř stejnou skříň jako Zl se šikmými výztuhami má skupinka sanitních vozů Zss 2-34930 až 2-34939. Mají jiný spodek (rozvor 5m), plošinky na obou čelech, dveře v čelnicích a hlavně střešní nástavbu. Skříň odvozenou od typu Z mají dvě skupiny téměř stejných vozů - zavazadlové (Zb 2-31368 až 2-31426) a sanitní (Zsb 2-36054 až 2-36120) - rozvor 6m, plošinka.

Další variantou na toto téma jsou vozy na přepravu koní.

Samozřejmě existovalo i mnoho velmi podobných vozů se stejnými rozměry skříně např. s jinak provedenou šikmou výztuhou, otvíráním vrat na druhou stranu, jinak řešenými kolečky pod vraty atd., ale to by už bylo na historické bádání a nezbyl by čas na stavbu modelu.

Poznámka k výše uvedeným výčtům čísel vozů: nechť slouží jen k hrubé orientaci - nejsou přesné ani úplné. Přesné údaje (dle dostupných materiálů) jsou uvedeny na samostatných listech - "Umístění nápisů" (lze stáhnout pdf soubory pod článkem). 

Plastové díly: Všechny díly jsou rozkresleny na obrázcích (papírový střih jako na šaty - lze stáhnout pdf soubory pod článkem). Jednotlivé skupiny dílů (dle materiálu) se nalepí tuhým lepidlem (připomíná rtěnku) na plastový polotovar přesně podle naznačených prken. Po vyříznutí dílů a vyznačení rysek - kam přijde něco potom nalepit - se papírový střih sloupne a zahodí, případné zbytky lepidla se omyjí vodou. Hlavní výhodou tohoto postupu je, že se nemusí nic rýsovat na plastový polotovar a stavba se tím velmi zjednoduší.

Zde je na místě připomenout, že Evergreen je americká firma, takže rozteče "prken" plastových polotovarů udaných výrobcem v milimetrech jsou pouze orientační a je vždy nutno pečlivě je přeměřit (nebo přepočítat z palců). Na model (H0) jsou ponejvíce použita "prkna" o roztečích 2,54mm (desetina palce) a 1,27mm (půl desetiny palce). V nabídce označené jako 2,5mm a 1,3mm. Podobně je to se všemi jejich výrobky, např. i hranoly, ale když je nedáváme těsně vedle sebe, tak je to zanedbatelné.

Sestava: Plastové díly se k sobě lepí klasickým "plastikářským" způsobem (například čistý toluen, lepidlo na polystyren nebo vteřinové lepidlo - jak je kdo zvyklý). Sestavy jednotlivých stěn jsou nakresleny u "střihů" (možno stáhnout - odkaz pod článkem). Směrodatný je samozřejmě výkres vozu, hodně napoví i fotky hotového modelu. Střecha se slepí ze dvou vrstev a nechá se zatvrdnout ohnutá na válcové ploše (lahev) - pak pěkně drží tvar. U vozů se šikmou výztuhou se tato výztuha (lept) nalepí na prkna pod příslušné svislé hranoly. Ostatní plechy se můžou lepit až na závěr.

Lepty: Umístění leptů je patrno na výkrese (možno stáhnout - odkaz pod článkem). Některé podsestavy jsou celé kovové (stupačky, brzdoví, nárazníky, rozsochy s pružnicemi) a je vhodné je složit před nalepením na model. Ke spojování kovu na kov je nejlepší pájení, ale kdo se bojí páječky, může použít lepidlo na kov - spoj však nebude mít takovou pevnost jako pájený. Také ohyby (např. úchyty kolejničky pod vraty se musí ohnout do tvaru U) je vhodné vyztužit cínem. Lepty k plastu jdou přilepit asi jedině kyanoakrylátovým lepidlem. Významným pomocníkem je "rozlepovač" na umytí vyhřezlého vteřiňáku. Při sestavě brzdových táhel na spodku vozu je nutno počítat s následným osazením náprav. Dlouhá táhla se dělají z drátu.

Před přilepením rozsoch je nutno vyzkoušet usazení nápravy (aby se pěkně točila). Výrobci H0 používají nápravy se vzdáleností hrotů od 23mm do 25mm. Tato konstrukce počítá se vzdáleností 24mm plus minus 0,25mm (lze ovlivnit hloubkou ložiskových důlků). Nápravám s největší vzdáleností hrotů (např. ROCO) bude lépe se v tomto případě vyhnout nebo upravit spodek tak, aby podélníky (U-profily 2,5mm) byly dále od sebe. TT má vzdálenost hrotů standartní - 18,5mm.

Nápravy: Můžou se použít loukoťové i diskové s průměrem 1m ve skutečnosti (11,0 až 11,5 mm v H0; 8,3mm v TT)

Barvení: Před nástřikem by měly být zvlášť spodek, skříň a brzdařská budka - aby se dala zasklít. Určitě je vhodné použít základní barvu pro sjednocení povrchu (plast + kov). Vyzkoušený je "Mr. Surfacer 1200" od firmy Gunze, ale určitě existují i jiné možnosti. Na dobrý základ se už dají použít jakékoli barvy, např. obyčejné nitrobarvy v kilovém balení z drogerie (hnědočervená na skříně nákladních vozů je odstín číslo 8440, spodek vozu je černý, střecha bílá nebo šedá). U vícebarevných podsestav je vhodné začínat od nejsvětlejšího odstínu - zde nejdřív světlá střecha, pak červenohnědá skříň. K vykrývání jednotlivých odstínů stačí papírová lakařská páska, použít se dají samozřejmě i speciální přípravky z prodejny pro plastikové modeláře. Tento model se s trochou opatrnosti dá nastříkat i bez vykrývání, popřípadě s pomocí přiložení kousku papíru na hranu střechy. Barvy každopádně musí být lesklé, aby na to hezky sedly obtisky. Zajímavého efektu se dá docílit "podstříknutím" tmavé barvy do koutů skříně a na pás sazí na střeše. Až potom se stříkne ten správný odstín a tmavá barva se nechá zlehka "prosvítat". Štětcem se můžou natřít (modelářskou barvou určenou k natírání) některé detaily např. ošlapané dřevo na stupačkách (Humbrol matt 98). Po nanesení obtisků a případně patiny se všechno zlehka zafixuje čirým matným lakem - ten už by měl být raději "speciální" z prodejny pro plastikové modeláře, aby třeba nezničil obtisky.

Nápisy: Obtisky jsou natištěny na lakovaný papír a každý aršík je tak vlastně jeden velký obtisk. Takže se musí nejdříve "naporcovat" - každou skupinu nápisů je nutno oříznout těsně kolem písmenek s tím, že na jedné straně se nechá "manipulační praporek" a nařízne se jen vrstvička laku. (Chce to ostrý zrak, protože máme bílé nápisy na velmi světlém podkladě.) Po navlhčení se obtisk držen pinzetou za praporek přenese na lesklý model a pomocí "usazovacích vodiček" dosáhneme skvělého výsledku. Pokud jsou písmenka nižší než výška prkna nesmí text v žádném případě vyjít do mezery mezi prkny. Usazovací vodičky - pro tyto obtisky je vyzkoušený Adhesol a Tensol od Agamy. Při obtiskování pomůže také návod od výrobce těchto vodiček. Přebytečná vodička se z pod obtisku odsaje měkkým štětcem, větší obtisky se můžou opatrně zaválcovat nebo zatupovat do mezer mezi prkny vatovou tyčinkou (- původně určenou na čištění uší). Zaschlé obtisky je vhodné přelakovat - tím už zcela "zmizí" nosný bezbarvý lak obtisku a vidět budou opravdu jenom písmenka.

Nápisy na spodek vozu lze řešit i jinak - vytisknout na lesklý tenký papír (např. křídový). Po vyříznutí a začernění hran se pásek vlepí disperzním lepidlem do podélníku (U-profilu) samozřejmě na nabarvený model. Po přelakování čirým matem bude výsledek více než uspokojivý.

Na závěr: Jako předposlední krok (mezi prvním a posledním nástřikem čirým matným lakem) se může udělat patina. K dobrým výsledkům stačí použít patinovací pigmenty koupené v prodejně pro plastikové modeláře nebo nastrouhaný prach z kříd pro umělce, či snad pravé saze, rez a uhelný prach. Nanášejí se suchým štětcem a dají se i omýt - takže žádný strach a s chutí do toho.

Zcela určitě model potřebuje přiměřenou zátěž. Dobrý je tenký olověný plech - prodává se v malých svitcích v potřebách pro rybáře (lze samozřejmě použít cokoli).

Stavba touto technologií je jednoduchá a rychlá. Bez problémů ji zvládli žáci za tři víkendy - včetně nástřiku, obtisků a patiny. Nejvíce času zaberou samozřejmě ty nejmenší součásti, hrubá stavba je hotová za pár hodin. 

Fotonávod: https://vlaky-modely.rajce.idnes.cz/Zetky_-_kombinovana_stavba_modelu_-_plast_a_lept_1_87_a_1_120/#